nedůvěřuj vzhledu 5 část

26. dubna 2015 v 20:09 |  příběhy a povídky
Další část naší "Nedůvěry" =)

Už týdny se nic nedělo, tudíž jsme ani neměli dobrou výmluvu, abychom opustili školu. Měla jsem pocit, že mi z toho učení praskne hlava. A také jsem nesnášela ty chvíle, kdy sedíte v lavici, učitel o něčem diskutuje a je mu jedno, že ho nikdo neposlouchá. Stejně jako teď. Arya si v klidu čmárala do sešitu nesmyslné obrázky, po třídě poletovali dopisy, kluci v zadních lavicích hráli lodě a holky vepředu se líčili a prohlíželi časopisy.

,,A zítra pojedeme na ten slibovaný dvoudenní výlet do národního parku. Tedy spíše lesa. Nezapomeňte si vzít vhodné oblečení a věci. Nikde poblíž nebude ani človíčka, takže se vám těžko bude shánět to co zapomenete," to co začala vykládat učitelka mě upoutalo. My máme někam jet? O tom asi mluvila, když jsme "záhadně" chyběli nebo nedávali pozor.

,,A to tam nebude ani obchodní centrum?" zeptala se Laura, která zrovna zavírala zrcátko.

,,Ne slečno Mascarová, obchodní centrum tam vážně nebude."

,,A co záchody?" vyhrkla rychle Kirsten, Lauřina nejlepší kamarádka.

,,Můžete chodit do přírody," při těchto slovech notná část třídy zbledla a tak učitelka dodala, ,,budou tam také, pro vás až moc, luxusní toy-toye."

Část třídy zase chytla barvu, ale tvářili se znechuceně.

Crrrrrrrrrr…

Ozval se zvonek a všichni se rozběhli ke dvěřím.

,,Tak nezapomeňte zítra v 8 před školou!" křičela za nimi učitelka. Zatímco se třída vyprázdnila, já s Aryou jsme teprve klidně vstali a odcourali se na pokoj.

Naše převrácená 99 na 66 na nás civěla už zdálky. Ostatní se pokoji uctivě vyhli a my dvě v klidu vstoupili dovnitř."As?Kdy to máme ty prázdninyy?" protáhla jsem se a svalila se na postel."Ke konci měsíce..." zahuhlala As zatímco otevřela skříň."Co hledáš?" nakoukla jsem do naší "dokonale černé" skříně."Vhodné oblečení do lesa..."

Pokojem začalo létat oblečení. Bylo jendo jestli moje nebo As, stejně jsme měli většinu podobnou. Černé rukovice, korzety, sukně, přesky, náramky, kabáty...As vítězně vytáhla dlouhé černé kalhoty."Jedna věc.." zahuhlala a zase se zahrabala do skříně. Po chvíli mi v obličeji přistály džíny."Máme kalhoty...Cheš mě ještě obrat o korzet?" řekla jsem naoko urážlivě."Pro mě za mě . Vem si k tomu co chceš,ale..." zlověstně se usmála a přistála u mě i košile.

"Úžasné, perfektní. A teď se pojď věnovat tomu kam zmitíme o prázdninách."As začala sbírat z podlahy věci , nechala tam jedny nadloketní rukavice a jeden z "normálnějších" kabátů a dokocne našla i bundu."Chceš mě snad odvézt za rodičema?" ušklíbla se."Ne. Měla bych jednoho známého." usmála jsem se.

"Koho?"

"Uvidíš." řekla jsem tajemně a pak jakoby As všechno došlo.

"Zabírám si koupelnu." vykřikla najendou a já na ní ehcápavě koukala, ale to už mi práskla dveřmi od koupelnny vší silou.

Crrr, crrrr,. Crrrrrrrrr!

Levou rukou jsem schodila budík na zem, kterýs e s hlasitým křách rozpadl a tak přestal zvonit."Proč zvonil?" zahuhlala As do polštáře."koukla jsme na hodinky budíku, které se zastavily na půl osmé."Ten odjezd!" vykřikla jsem a už stála na nohou. Dlouhou černou noční košili jsem vymněnila za džíny, černou košili a bundu , ješě jsem koukla na rukavice, které se lákavě válely na zemi a pak an skoro spící As a navlékal si rukavice na ruce."Stáávej." houkla jsem na ní.

"Ano paní učitelko." a pomalu se hrabala z postele.Rychlostí blesku jsem obsadila kopelnu a vymýšlela estli se vhodné oblečení vzthauje i na poejm vhodný makeup. Nakonec jsem zvolila mírnjší formu, abych zvířátkům v lese nepřipadala jako mýval.Ve dveřích koupelny jsem se srazila s As, která vypadala řádně ospale."Zabalím nám nějaké věci jo?" otupěle mi přikývla.Ochotně jsem vysypala obsach svého baťohu do školy a začala po pokoji schánět něco k jídlu a pití. Do ruksaku jsem narvala všechno co jsme našla a byla jsem ráda, za svou sílu.

Znovu jsem vrazila do As. Rychle jsem se obula do starých kecek. As ke mně doklopýtala a snažila se obout také.

"Vyrážíme?"

"Ehm, no jistě."

V autobuse byla jako vždy - nuda. Teda do té doby než učitelka v rámci utužování třídního kolektivu vymyslela, že budem zpívat.

,,Každý navrhne nějakou píseň, kterou si zazpíváme!"

Mandy, která chodí do sboru a výjimečně nepatří do klubu holek, co se pořád malují hned vyhrkla.

,,Tears in heaven!"

,,Výborně! To je skvělá píseň. Tak na tři.. Tři, čtyři! Would you know my name.. Ale no tak děcka.. Vždyť nezpíváte!" vztekala se hned po svém pokusu první věty.

,,Ale vždyť jste řekla, že máme zpívat na tři," poznamenal někdo z řad kluků.

,,Vždyť říkám.. tři, čtyři," zkusila to učitelka znovu.

,,Ale to musíte raz, dva, tři.. A pak budem zpívat," dodal zase jiný klučičí hlas.

,,Vy nemáte smysl pro hudební výchovu!" čílila se učitelka a pokusy s písní vzdala.

Po hodině cesty to začínalo být lehce otravné. Jen sedět a koukat z okna.

,,Ary.. Já se nudím," strčila jsem do ní.

,,Já taky," poznamenala znuděně a otočila list časopisu co četla.

,,Provedeme něco," navrhla jsem potichu.

,,A co chceš provádět?" Zavřela časopis a už mi věnovala plnou pozornost.

,,No.. Nevím. Můžeme někoho probít elektřinou."

Koukla se na mě, jakoby chtěla říct ,to vážně není dobrý nápad' a zase otevřela časopis.

,,No co, byl to jen návrh," pokrčila jsem rameny.

,,Jestli tam hnedka nebudem tak umřu nu.."

,,Už jsme tady," skočila mi do řeči učitelka a autobus zastavil.

Laura koukla z okna a hned začala se svým ustavičným stěžováním.

,,Vždyť jsme měli být v lese. Tady je jen obří cedule s nápisem,"

,,Park a lesy 10 km na sever," doplnila jí učitelka a já v sobě dusila smích při pohledu na Lauřin kufr na kolečkách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
hello12345.blog.cz