nedůvěřuj vzhledu 4 část

26. dubna 2015 v 19:59 |  příběhy a povídky
Další pokračování naší povídky - Nedůvěřuj vzhledu.

Školní hala je prázdná - úspěch. No kdo by tu byl v půlce vyučovací hodiny?
"Vypadá co celkem nadějně co?" otočila jsem se na As.
Plížili jsme se a vypadaly poněkud vzláštně. Ačkoli jsme zůstaly v podobě lidí, pohybovaly jsme se tak aby v případě poplachu stačilo jen uhnout a bylo by.
Halu jsme prošly. A pak jsme už už vstupovaly na hlavní schodiště když se ozvalo.
"Bernová a Seabelová !" obě jsme se rázem narovnaly a ohlédly se. Zástupkyně ředitele.
"Co tady děláte?!"
"My?" řekly jsme nastejno , teď s nasazeným úsměvem, álá my nic, my jenom lidé.
"Vy dvě. Zase!" blížila se k nám krokem, který by zřejmě člověk považoval za elegantí, ale mě připadal všechno jen ne to.
"Uvědomujete si, že jste odešly z vyučování?! Nevím jak se vám povedlo dostat do rozhlasu vaše jména, ale vím, že už jste provedly víc než dost věcí!"
Třikrát jsem zamrkala, než mi došlo co nám právě řekla.
"Chcete nás snad vyhodit?!" chce-li se hádat, budu se hádat.
As mi položila ruku an rameno, ale já ji sestřásla. Nějaká ženská, co je prakticky mladší než já mě nebude vyhazovat ze školy.
"Máte snad důvod proč ne?"
"Madam, jistě si uvědomujete, že téhle škole platíme veškeré výdaje a naše rodiče navíc přispívají do vaši již tak tučné peněžky." to, že nepřispívají naše rodiče, ale , že to zaplácnu pokaýdé ze své kapsy, jsem jaksi nezmínila, ono to tak nutné není.
Zástupkyně se na mě chvíli dívala, jako by viděla nějakou obludu, což vlastně není moc daleko od pravdy, ale...
"Máte poslední šanci slečny." řekla a pak se , opět podle ní působivým způsobem snažila odejít.
"Jak jsi to?" koukla na mně As.
"Roky diplomatické praxe." řekla jsem z úšklebkem. A koukla na hodinky.
"Jdeme na pokoj nebo se chystáš na hodinu matematiky?" načež, jsme obě se smíchme zakroutily hlavou a vydaly se vzhůru schodištěm.
<!--[if !supportLineBreakNewLine]-->
<!--[endif]-->
Na pokoji byl nepořádek ještě od rána.
"Teď jsi zauklízej ješte tad,." řekla jsme se smíchem As.
"Jak myslíte, madame." ušklíbla se. "Tebe je lepší k tomu nepouštět."
Něco jsem zamumlala na svoji obranu a podívala se z okna.
"Co chceš dělat do večera?" zeptala jsme se As, která právě marně čistila klávesnici mého notebooku.
"Knihovna?"
"Ne.."
"Válení se tady?"
"Ne."
Pak se náhle zasekla v uklízení a málem jí upadl můj book.
"Musíme to zapsat do knihy," řekla najednou vážně a já na ní civěla. Neslušně řekla bych.
"Do jaké?" zeptala jsem se, ale vteřinku potom mi to docvaklo.
Do mojí, tedy do naší. Ale já tam píšu už celkem dlouho, což se špatně vysvětluje jakto, že údajné generace strážkyň předemnou měly stejný rukopis.
Ale dá se to.
"Jen si procvič sloh, As." Máchla jsem k ní nepřítomně rukou.
Já toho zapisování mám dost. Došla jsme k As a čmajzla si notebook. Okamžitě na mě začala blikat ikonky nové zprávy.
Rodiče As se po dlouhé době ozvali.
"As?! Máš dopis."
"Čti." řekla naprosto zabraná do psaní "slohovky."

Aseinesso,
Tedy, ten dopis začíná , ale přívětivě. Nadechla jsem se a četla dál.
Doufáme, že nám opět na škole neděláš ostudu a také, že už konečně bydlíš na vlastním pokoji.
Tohle přání se jim asi nevyplní, řekla jsem v duchu a pokračovala.
Jelikož, máme příliš práce abychom tě naštívili. Domluvili jsme se s ředitelkou, která nám o tobě napíše podrobnou zprávu.
Úžasné. Ředitlka perlí v psaní negativních posudků.
A obáváme se, že na Vánoce musíš zůstat na škole.
Škrobený podpis jsme nečetla. A skoro jsem se bála podívat na As.
"Jsi v pohodě?" řekla jsme zatímco jsme zavírala svůj původně bílý notebook. Po někola hodinách se samolepkami už bílý není.
"Jasně, neměla bych? Vánocům jsem se musela vyhýbat každý rok sama a teď mám po bojovce," zasmála se.

Nakoukla jsem jí přes rameno.
"Jak jsi na tom?"
"Už to budéé," řekla nepřítomně a udělala tečku za větou.
"Takže, jdeme na večeři?" zeptala jsem se.
"No Ary, možná by ses měla jít kouknout na svůj obličej." řekla opatrně As. Zamířila jsem do koupelny. Opatrně přešla střepy a koukal se do zrcadla.
Červené vlasy jsem měla slepené krví. Díky bohu, že je zástupkyně nevšímavá.
Rychle a zmatenými pohyby jsme napustila umyvadlo a umyla si vlasy. Provyzorně ,ale aspoň něco.,
"Jetli mi s tou krví pustí i barva," zavrčela jsem když jsme si všimla, jak je voda zabarvená do ruda
""Budeš flekatá." zasmála se As. Pro jistuto jsem si nasadila čelenku a sepla vlasy do drdolu.
"Takže jdeme?"
"Jistě." As otevřela dveře a vyklouzly jsme ne na chodbu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
hello12345.blog.cz