Duben 2015

pou

30. dubna 2015 v 19:45 aplikace a hry
Poua zná skoro každý, ale pro Ty co Poua neznají, něco o něm napíšu

informace z wikipedie

Pou je populární mobilní aplikací pro Blackberry, iOS Android a apple. Vytvořil a vydal ji Paul Salameh. Soustředí se na malého mimozemšťánka, který vypadá jako trojúhelníhová brambora a o kterého se hráč stará podobným způsobem, jako o Tamagoči. Poua je potřeba krmit, mýt a dopřát mu dostatek pohybu a spánku. Hra obsahuje i různé minihry a za získané mince lze zakoupit kostýmy, dekorace, nebo změny prostředí. Umožněna je i interakce mezi Pouy různých hráčů, pokud je hráč připojen k internetu. Hra se ukládá skrze online účet, převod na nový telefon nebo tablet je tedy bezproblémový, a pro pokračování ve hře se stačí přihlásit do svého účtu.
Hra dosáhla nesmírné popularity a stala se nejstahovanější hrou pro tablety a mobilní telefony. Ačkoliv neexistuje alternativa pro PC, lze Pou zprovoznit přes emulátor Bluestacks.[1] Na Windows Phone existuje alternativa s názvem Mou. Pou je pro Android i pro iOS zdarma.

co se v pouovi dělá

hrajou se hry
pou se krmí
nakupuje
pou spí
skrátka se o nej stará


minecraft

27. dubna 2015 v 9:39 aplikace a hry
Minecraft je jedna z nejrozšířenějších her na světě, v současné době se těší velké popularitě.

co můžete v minecraftu dělat ???

stavět domy
sledovat zvířata
vyrábět předměty
bourat a stavět zdi z kostek

informace o minecraftu

minecraft je video hra

vytvořili jí Mojang, 4J Studios
byla vydána 17. května 2009

informace z wikipedie


Minecraft je nezávislá počítačová hra napsaná v Javě Markusem "Notchem" Perssonem, aktuálně vyvíjená firmou Mojang pod taktovkou Microsoftu. Je to tzv. sandboxová hra, ve které si hráč může dělat, co se mu zachce. V tomto případě je hráč vrhnut do krychlovitého 3D světa, kde si musí sám nasbírat materiál na stavbu obydlí a na výrobu nástrojů. Ve hře je aplikován efekt dne a noci. V noci a ve stínu se objevují příšery.
Hra se stala jednou z velmi rychle rozšířených her Java na světě. Podle odborníků hra Minecraft rozvíjí kreativitu.[10] Na oficiálních stránkách hry si po registraci lze zahrát neplacené demo.



les :D:D:D

27. dubna 2015 v 6:51 básně
Buky smrky,Mrkající
buky smrky,
kousek vedleSmějící se
čtyři jedle,
jehličí a spadlé šišky,Usmívající se
všude kolem žluté lišky,
břízy lísky,S vyplazeným jazykem
černý bez,
dohromady hustí les.Usmívající se

nedůvěřuj vzhledu 5 část

26. dubna 2015 v 20:09 příběhy a povídky
Další část naší "Nedůvěry" =)

Už týdny se nic nedělo, tudíž jsme ani neměli dobrou výmluvu, abychom opustili školu. Měla jsem pocit, že mi z toho učení praskne hlava. A také jsem nesnášela ty chvíle, kdy sedíte v lavici, učitel o něčem diskutuje a je mu jedno, že ho nikdo neposlouchá. Stejně jako teď. Arya si v klidu čmárala do sešitu nesmyslné obrázky, po třídě poletovali dopisy, kluci v zadních lavicích hráli lodě a holky vepředu se líčili a prohlíželi časopisy.

,,A zítra pojedeme na ten slibovaný dvoudenní výlet do národního parku. Tedy spíše lesa. Nezapomeňte si vzít vhodné oblečení a věci. Nikde poblíž nebude ani človíčka, takže se vám těžko bude shánět to co zapomenete," to co začala vykládat učitelka mě upoutalo. My máme někam jet? O tom asi mluvila, když jsme "záhadně" chyběli nebo nedávali pozor.

,,A to tam nebude ani obchodní centrum?" zeptala se Laura, která zrovna zavírala zrcátko.

,,Ne slečno Mascarová, obchodní centrum tam vážně nebude."

,,A co záchody?" vyhrkla rychle Kirsten, Lauřina nejlepší kamarádka.

,,Můžete chodit do přírody," při těchto slovech notná část třídy zbledla a tak učitelka dodala, ,,budou tam také, pro vás až moc, luxusní toy-toye."

Část třídy zase chytla barvu, ale tvářili se znechuceně.

Crrrrrrrrrr…

Ozval se zvonek a všichni se rozběhli ke dvěřím.

,,Tak nezapomeňte zítra v 8 před školou!" křičela za nimi učitelka. Zatímco se třída vyprázdnila, já s Aryou jsme teprve klidně vstali a odcourali se na pokoj.

Naše převrácená 99 na 66 na nás civěla už zdálky. Ostatní se pokoji uctivě vyhli a my dvě v klidu vstoupili dovnitř."As?Kdy to máme ty prázdninyy?" protáhla jsem se a svalila se na postel."Ke konci měsíce..." zahuhlala As zatímco otevřela skříň."Co hledáš?" nakoukla jsem do naší "dokonale černé" skříně."Vhodné oblečení do lesa..."

Pokojem začalo létat oblečení. Bylo jendo jestli moje nebo As, stejně jsme měli většinu podobnou. Černé rukovice, korzety, sukně, přesky, náramky, kabáty...As vítězně vytáhla dlouhé černé kalhoty."Jedna věc.." zahuhlala a zase se zahrabala do skříně. Po chvíli mi v obličeji přistály džíny."Máme kalhoty...Cheš mě ještě obrat o korzet?" řekla jsem naoko urážlivě."Pro mě za mě . Vem si k tomu co chceš,ale..." zlověstně se usmála a přistála u mě i košile.

"Úžasné, perfektní. A teď se pojď věnovat tomu kam zmitíme o prázdninách."As začala sbírat z podlahy věci , nechala tam jedny nadloketní rukavice a jeden z "normálnějších" kabátů a dokocne našla i bundu."Chceš mě snad odvézt za rodičema?" ušklíbla se."Ne. Měla bych jednoho známého." usmála jsem se.

"Koho?"

"Uvidíš." řekla jsem tajemně a pak jakoby As všechno došlo.

"Zabírám si koupelnu." vykřikla najendou a já na ní ehcápavě koukala, ale to už mi práskla dveřmi od koupelnny vší silou.

Crrr, crrrr,. Crrrrrrrrr!

Levou rukou jsem schodila budík na zem, kterýs e s hlasitým křách rozpadl a tak přestal zvonit."Proč zvonil?" zahuhlala As do polštáře."koukla jsme na hodinky budíku, které se zastavily na půl osmé."Ten odjezd!" vykřikla jsem a už stála na nohou. Dlouhou černou noční košili jsem vymněnila za džíny, černou košili a bundu , ješě jsem koukla na rukavice, které se lákavě válely na zemi a pak an skoro spící As a navlékal si rukavice na ruce."Stáávej." houkla jsem na ní.

"Ano paní učitelko." a pomalu se hrabala z postele.Rychlostí blesku jsem obsadila kopelnu a vymýšlela estli se vhodné oblečení vzthauje i na poejm vhodný makeup. Nakonec jsem zvolila mírnjší formu, abych zvířátkům v lese nepřipadala jako mýval.Ve dveřích koupelny jsem se srazila s As, která vypadala řádně ospale."Zabalím nám nějaké věci jo?" otupěle mi přikývla.Ochotně jsem vysypala obsach svého baťohu do školy a začala po pokoji schánět něco k jídlu a pití. Do ruksaku jsem narvala všechno co jsme našla a byla jsem ráda, za svou sílu.

Znovu jsem vrazila do As. Rychle jsem se obula do starých kecek. As ke mně doklopýtala a snažila se obout také.

"Vyrážíme?"

"Ehm, no jistě."

V autobuse byla jako vždy - nuda. Teda do té doby než učitelka v rámci utužování třídního kolektivu vymyslela, že budem zpívat.

,,Každý navrhne nějakou píseň, kterou si zazpíváme!"

Mandy, která chodí do sboru a výjimečně nepatří do klubu holek, co se pořád malují hned vyhrkla.

,,Tears in heaven!"

,,Výborně! To je skvělá píseň. Tak na tři.. Tři, čtyři! Would you know my name.. Ale no tak děcka.. Vždyť nezpíváte!" vztekala se hned po svém pokusu první věty.

,,Ale vždyť jste řekla, že máme zpívat na tři," poznamenal někdo z řad kluků.

,,Vždyť říkám.. tři, čtyři," zkusila to učitelka znovu.

,,Ale to musíte raz, dva, tři.. A pak budem zpívat," dodal zase jiný klučičí hlas.

,,Vy nemáte smysl pro hudební výchovu!" čílila se učitelka a pokusy s písní vzdala.

Po hodině cesty to začínalo být lehce otravné. Jen sedět a koukat z okna.

,,Ary.. Já se nudím," strčila jsem do ní.

,,Já taky," poznamenala znuděně a otočila list časopisu co četla.

,,Provedeme něco," navrhla jsem potichu.

,,A co chceš provádět?" Zavřela časopis a už mi věnovala plnou pozornost.

,,No.. Nevím. Můžeme někoho probít elektřinou."

Koukla se na mě, jakoby chtěla říct ,to vážně není dobrý nápad' a zase otevřela časopis.

,,No co, byl to jen návrh," pokrčila jsem rameny.

,,Jestli tam hnedka nebudem tak umřu nu.."

,,Už jsme tady," skočila mi do řeči učitelka a autobus zastavil.

Laura koukla z okna a hned začala se svým ustavičným stěžováním.

,,Vždyť jsme měli být v lese. Tady je jen obří cedule s nápisem,"

,,Park a lesy 10 km na sever," doplnila jí učitelka a já v sobě dusila smích při pohledu na Lauřin kufr na kolečkách.

nedůvěřuj vzhledu 4 část

26. dubna 2015 v 19:59 příběhy a povídky
Další pokračování naší povídky - Nedůvěřuj vzhledu.

Školní hala je prázdná - úspěch. No kdo by tu byl v půlce vyučovací hodiny?
"Vypadá co celkem nadějně co?" otočila jsem se na As.
Plížili jsme se a vypadaly poněkud vzláštně. Ačkoli jsme zůstaly v podobě lidí, pohybovaly jsme se tak aby v případě poplachu stačilo jen uhnout a bylo by.
Halu jsme prošly. A pak jsme už už vstupovaly na hlavní schodiště když se ozvalo.
"Bernová a Seabelová !" obě jsme se rázem narovnaly a ohlédly se. Zástupkyně ředitele.
"Co tady děláte?!"
"My?" řekly jsme nastejno , teď s nasazeným úsměvem, álá my nic, my jenom lidé.
"Vy dvě. Zase!" blížila se k nám krokem, který by zřejmě člověk považoval za elegantí, ale mě připadal všechno jen ne to.
"Uvědomujete si, že jste odešly z vyučování?! Nevím jak se vám povedlo dostat do rozhlasu vaše jména, ale vím, že už jste provedly víc než dost věcí!"
Třikrát jsem zamrkala, než mi došlo co nám právě řekla.
"Chcete nás snad vyhodit?!" chce-li se hádat, budu se hádat.
As mi položila ruku an rameno, ale já ji sestřásla. Nějaká ženská, co je prakticky mladší než já mě nebude vyhazovat ze školy.
"Máte snad důvod proč ne?"
"Madam, jistě si uvědomujete, že téhle škole platíme veškeré výdaje a naše rodiče navíc přispívají do vaši již tak tučné peněžky." to, že nepřispívají naše rodiče, ale , že to zaplácnu pokaýdé ze své kapsy, jsem jaksi nezmínila, ono to tak nutné není.
Zástupkyně se na mě chvíli dívala, jako by viděla nějakou obludu, což vlastně není moc daleko od pravdy, ale...
"Máte poslední šanci slečny." řekla a pak se , opět podle ní působivým způsobem snažila odejít.
"Jak jsi to?" koukla na mně As.
"Roky diplomatické praxe." řekla jsem z úšklebkem. A koukla na hodinky.
"Jdeme na pokoj nebo se chystáš na hodinu matematiky?" načež, jsme obě se smíchme zakroutily hlavou a vydaly se vzhůru schodištěm.
<!--[if !supportLineBreakNewLine]-->
<!--[endif]-->
Na pokoji byl nepořádek ještě od rána.
"Teď jsi zauklízej ješte tad,." řekla jsme se smíchem As.
"Jak myslíte, madame." ušklíbla se. "Tebe je lepší k tomu nepouštět."
Něco jsem zamumlala na svoji obranu a podívala se z okna.
"Co chceš dělat do večera?" zeptala jsme se As, která právě marně čistila klávesnici mého notebooku.
"Knihovna?"
"Ne.."
"Válení se tady?"
"Ne."
Pak se náhle zasekla v uklízení a málem jí upadl můj book.
"Musíme to zapsat do knihy," řekla najednou vážně a já na ní civěla. Neslušně řekla bych.
"Do jaké?" zeptala jsem se, ale vteřinku potom mi to docvaklo.
Do mojí, tedy do naší. Ale já tam píšu už celkem dlouho, což se špatně vysvětluje jakto, že údajné generace strážkyň předemnou měly stejný rukopis.
Ale dá se to.
"Jen si procvič sloh, As." Máchla jsem k ní nepřítomně rukou.
Já toho zapisování mám dost. Došla jsme k As a čmajzla si notebook. Okamžitě na mě začala blikat ikonky nové zprávy.
Rodiče As se po dlouhé době ozvali.
"As?! Máš dopis."
"Čti." řekla naprosto zabraná do psaní "slohovky."

Aseinesso,
Tedy, ten dopis začíná , ale přívětivě. Nadechla jsem se a četla dál.
Doufáme, že nám opět na škole neděláš ostudu a také, že už konečně bydlíš na vlastním pokoji.
Tohle přání se jim asi nevyplní, řekla jsem v duchu a pokračovala.
Jelikož, máme příliš práce abychom tě naštívili. Domluvili jsme se s ředitelkou, která nám o tobě napíše podrobnou zprávu.
Úžasné. Ředitlka perlí v psaní negativních posudků.
A obáváme se, že na Vánoce musíš zůstat na škole.
Škrobený podpis jsme nečetla. A skoro jsem se bála podívat na As.
"Jsi v pohodě?" řekla jsme zatímco jsme zavírala svůj původně bílý notebook. Po někola hodinách se samolepkami už bílý není.
"Jasně, neměla bych? Vánocům jsem se musela vyhýbat každý rok sama a teď mám po bojovce," zasmála se.

Nakoukla jsem jí přes rameno.
"Jak jsi na tom?"
"Už to budéé," řekla nepřítomně a udělala tečku za větou.
"Takže, jdeme na večeři?" zeptala jsem se.
"No Ary, možná by ses měla jít kouknout na svůj obličej." řekla opatrně As. Zamířila jsem do koupelny. Opatrně přešla střepy a koukal se do zrcadla.
Červené vlasy jsem měla slepené krví. Díky bohu, že je zástupkyně nevšímavá.
Rychle a zmatenými pohyby jsme napustila umyvadlo a umyla si vlasy. Provyzorně ,ale aspoň něco.,
"Jetli mi s tou krví pustí i barva," zavrčela jsem když jsme si všimla, jak je voda zabarvená do ruda
""Budeš flekatá." zasmála se As. Pro jistuto jsem si nasadila čelenku a sepla vlasy do drdolu.
"Takže jdeme?"
"Jistě." As otevřela dveře a vyklouzly jsme ne na chodbu.

nedůvěřuj vzhledu 3 část

26. dubna 2015 v 7:16 příběhy a povídky
Další díl.. Tentokrát hlavně o Arye.. Malé nehodě a vzpomínkách.


A máme po práci." řekla jsem, jen co jsme zavřela dveře obchodu.Téměř nastejno s As jsme zavřely oči, vlasy se vrátily do normálu, pokožka chytla barvu a vlasy se vrátily. "Nudný lidský vzhled." zašeptala As.
"Ale no ták. Chceš do školy chodit v normálním vzhledu ? Poslaly by nás do cirkusu"
"Nojo...Máš pravdu. Kam jdeme teď?"
Rozhlédla jsem se kolem. Prázdno..
"Na kolej nemůžeme..I když...Na pokoji snad nikdo hlídkovat nebude."
"No, lepší než se vrátit do hodiny. Potřebuju se,ale stavit do obchodu pro pár věcí. Na ty tupouny jsem vyplýtvala poslendí zbytky lektvárků..." začala si zamyšleně hrát s piercingem. Oči jí na chvilku ztmavly.
"Ten kamenný obchůdek na rohu..Tam by měli mít co chci," usmála se a vyrazily jsme lidskou rychlostí ulicí.
"Tyhlety překavpující akce.. no děs." zahrála jsem naoko ztrápenou zatímco jsme šly ulicí.
"Nestežuj si a polez!" zasmála se As.
Sehnout! Otočit se! Utéct! Stát!
Zmateně jsem chtěla odolot tomu abych provedla tyhle intuitivní pohyby. Nepovedlo se. Moje obvykle bezchybné varovací zařízení selhalo. Z dálky jsme slyšela jak na mně volá As. Ale já nebyla schopná dělat cokoliv.
Náraz.
Cítíla jsme jak jsme odletěla a asi si něco zlomila.
Bolest donutila mé tělo přemněnit se do své pravé podoby.
Cítila jsem bolest. Matnou tupou bolest a jakoby zdálky slyšela hlasy..

"Odvezu jí do nemocnice!"
"Ne to je v pořádku. Jeďte, mám známého doktora. Jeďte!"
Zvuk pneumatik se vzdálil.
"Ary? Žiješ?" As už byla u mě a zvedala mně na nohy.
Plivla jsem na zem krev.
"Možná…"
"Musím tě někam dostat. Rychle."
"Te krámek. Před chvílí." dostala jsem ze sebe s notným úsilím.
Cítila jsem jak dotyk As zledověl a pak mně rychlostí blesku donesla do krámku s čaji. Byli jsme obě v té naší pravé podobě a lidi se museli určitě zase děsit.

Vyděšená majitelka se po nás koukla s údivem. Pak se s pohledem zarazila na mně.
"Co se jí stalo?"
"Auto jelo na silnici a ona stála vprostřed." odpověděla As suše a položila mně na zem.
"Proč není v nemocnici?"
"Myslíte..že..takhle.. můžu do nemocnice?" pokusila jsem se zvednout ruku, ale ne že by se mi to nějak dařilo.
As už se mezitím přehrabávala v bylinkách.
"Sakra, Ary! Jak se náš druh vlastně léčí?"
"Čekáním.." vykašlala jsem nechtěně krev." Za dvě až tři hodiny budu v pohodě." každé slovo bylo horší vyslovit.
"Dobře.." slyšela jsme z dálky její hlas, ale byl nejasný, neostrý.
"Dám ti něco na spaní…" hezká slova,předtím než se ponoříte do trvdého, pro lidi někdy posledního, spánku což?


Vzpomínky. Ty lidské jsou krátké, nepřesné. Ty moje jsou do detailů přesné. Někdy je příliš bolestivé vzpomínat.
Není to tak dlouho.17 let. Před tou dobou jsme se probudila, ze spánku, příliš dlouhého na to abych počítala jak dlouho trval.
Najít další bylo těžké.Ostatně jako je to v každé době. As předala schopnosti jedna ze starších ochrákyň, které se nikdy nepoveldo získat nesmrtelnost.
A to se nepovedlo žádné. Kromě mě. Vzpomínám na dobu vrcholného středověku, kdy mě zaučovala jedna z nás.
Varovala mne. "Nesnaž se získat věčný život. Budeš zatracena." neposlechla jsem. A tak navždy uvězněná v těle 18. Byly doby kdy jsem se mohla procházet městem v pravé podobě.
Bylo vzoláštní pozorovat lidi. Klanili se. Někteří žádali o pomoc. Ale každý…Každý se bál. Pak, ale při ochraně města se stalo něco co by nemělo. Zaklínači vypadali podprůměrně a nebyl je problém zničit. Jeden z nich, ale, měl něco po čem každý doužil.
Schopnost ,kterou, ale nemohl využívat a proto jsme si ji nevšimla. A získala pro sebe.
Možná to bylo horší než smrt. Zmrznout v jediném okamžiku vaší existence. A vědět, že nikdy, nikdy nebudete jiní. Pozorovala jsem jak umírají. Příbuzní, blízcí a jednou i on.
Nevyčítala jsem mu, že mě opustil, hlídala jsem ho až do jeho osudné noci. Městem se šířil mor. A já nemohla nic dělat. Nemohla jsem se nakazit a sama sebe zabít také ne.
Musela jsme sledovat, jak se město mění.
A nyní jsem tady. Mezi technologií. Mezi nechápavci.
Teď se musím skrývat a alespoň vzdáleně se podobat lidem.
As se nikdy nedozví moji minulost. Čte myšlenky, ale myšlenky nesmrtelných jsou příliš složité. A já příliš zkušená na to abych se prozradila.
Stává s e, že potkám někoho, kdo mně zažil v zlaté éře. Jenže nežije tak dlouho aby se mohl ujistit.
Kolik těchto spánků už jsme zažila? Kolikrát jsme se léčila století? Tentokrát je to krátké, auto mi příliš neublíží.
Bolest ustupuje.
Získávám vědomí.
Nadechuji se a otvírám oči.

"Ary? Ary?"
Opřela jsem se o ruce a zjistila, že všechny kosti jsou na správném místě.
"Od teď nejezdím autem."
Úlevně se usmála. "Jsem ráda, že žiješ!" a snažila by se mně obejmout, kdybych jí nezarazila.
"Další zlomeniny nechci."
,,Tak promin," přeměnila se na nudně lidskou podobu, ale už se mě nesnašila objímat.
Zaostřila jsem zrak na obchod. Uklizený obchod. Dneska sme uklidili tolik věcí co za celý rok ne.
"Tys uklidila?"
"Se ví. Nebudu sledovat jak tvoje kosti skáčou k sobě."
"Chtěla jsem si to zdokumentovat." ušklíbla jsem se a došla k majitelce.
"Děkuju, že jste mně tady nechala ,přečkat léčení." neuvědomila jsem si, že jsme pořád v nelidské podobě. Majitelka se koukla nejprve trošku vyděšeně, ale pak se ostýchavě usmála.
"Není zač. Vaše..ehn.. kamáradka mi aspon uklidila."
"Naštěstí."
"Ale teď už musíme, do školy." zatáhla mně As mimo.
"Jdeme skoro končí vyučování a naše rádoby záškolásctví už se asi prozradilo."
Chvilka soustřědění a už jsme vypadaly jako lidé. Skoro.
"Ještě jendou díky a nashle." pozdravila jsem a zavřela dveře. Snad už se dneska nevrátím a hodně dlouho nebudu chtít slyšet o úklidu.

vlaštovka

25. dubna 2015 v 18:32 básně
Odlétá odlétáUsmívající se
vlaštovka do léta

Kde to je ve vlaštovčim létě?
Někde na širém světě.

A možná až na konci světa .
Tam se jen létá létá

Nedoletí ,je papírová!
Složíme jinou a pošlem jí znova.Mrkající

Z balkónu přes sídliště.
A když ne dnes tak příště

přeletí , přeletí

vysoko nad Montblankem
jak tichý sen Tvým spánkem

názor na facebook

25. dubna 2015 v 8:20 názory
facebook kdo by ho neznal určitě každý tam má účet ale když někdo nemá tak já jim teď napíšu co tam můžete čekat Překvapený

co je to facebook???

facebook v češtině znamená obličejová kniha
obličeje se tam taky dávají ale je to spíš sociální sít

co tam můžete čekat ???

timelime
zprávy
stránky
skupiny
hry
chatování


no a co vy ? lidi co facebook nechcete taky si ho založíte?Smějící se

nároz na hpd

22. dubna 2015 v 19:32 názory

co to je ???

hpd je stránka plná her pro dívky ale pár kluků se tam taky najde můžete se tam i zaregistrovat
má to výhody a nevýhody

můžete si psát z ostatními, získat medajle, plnit úkoly atd.
nevýhody
máte tam hodnosti jako do hodnosti obdivovatelka (6) to ještě jde, ale pak už je to dřina
můžete dostat ban


co tam můžete čekat ???

plno her
horoskop
testy
magazín
egeis
soutěže
plno holek (ale i kluků)
obchod


http://www.hryprodivky.cz/hryprodivky.cz/images/header/hpd.cz.png



info !!!!!!!

20. dubna 2015 v 18:58 UPOZORNĚNÍ !!!!!!!!!!!!!!!!!!!
ČAU
boužel nemám moc času na psaní článků
a nemám o čem psát
a proto nějakou dobu (týden )nebude žádný článek
ale už budu mít čas a o čem psát
všechno nahradím


čus :D:D:D

hello12345.blog.cz